NA DENNÍM POŘÁDKU

Chcete se dostat do vedlejší vesnice? SMLOUVAT. Chcete si koupit ovoce? SMLOUVAT. Chcete se někde ubytovat? SMLOUVAT. Smlouvání je tedy naší každodenní činností. Ne však úplně oblíbenou. Už si ale zvykáme.

Začátky však byly krušné. „Za 5000 šilinků? Hmm“. Je nám jasné, že jako MZUNGU (to už určitě znáte J) se nás snaží ošidit. Ale o kolik? Kolik je opravdová cena? 4800? 4500? Že je to třeba jen 2000, to by nás samotné nenapadlo. Ještě že jsme tu při našich začátcích nebyly sami.

Možná se to nezdá, ale není to vůbec jednoduché. Ještě když se dohadujete vlastně jen o pár kaček, které z principu nemůžete nechat být. Dělá to pak totiž z bělochů „chodící peněženky“. A to přece nemůžeme budoucím cestovatelů udělat J.

Za měsíc, co jsme tu strávily, už jsme si zdejší obchodníky i trochu zaškatulkovaly. V jednom typu už nacházím pomalu zálibu, ale to nechme nakonec. Ať se máte na co těšit.

Prvním typem je takzvaný „poker face“. Neukáže žádné emoce. Rada pro vás: Nesmíte ukázat, že tu cenu, o kterou se pokoušíte, nemyslíte vážně. A už vůbec nesmíte ukázat, že vlastně netušíte, kolik by to správně mělo stát. Občas si říkáme, když se nám to povede řádně snížit, jestli spíše nešidíme my je. Ale snad ne, oni by to pod cenu určitě neprodali. Tenhle typ je docela běžný, dá se s nimi sice normálně komunikovat, ale žádná zábava to teda není. Ale pořád lepší než…

Druhým typem je „pan rozčilený“. S ním je těžká domluva. Naštěstí na něj moc často nenarážíme. Zatím jen jednou jsme potkaly vysoké stádium „pana rozčileného“. Vysvětlím, jak to s ním chodí. Nejdřív všechno odkývne a pak mlčky splní svoji práci. Jenže když přijde na placení, jako by do něj blesk vjel. „Takže 2500 TZS za obě, z Kajunjimere do Msiswi“. Odkýváno. A jede se. Přichází na placení. Nejprve, že nemá „change“ (na vrácení). Ale my se nedáváme. „Hapana, hapana“ (ne, ne). Vytáhneme další drobné, rozměníme mu a vezmeme si naše peníze. Blesk. Začne se rozčilovat. Jenže to my už máme, co nám patří a vesele se loučíme J.

Nechtěli bychom se tu dostávat do konfliktů s místními. Naštěstí narážíme na správné lidi. Občas se dokážeme i z „poker face“ dopracovat k třetímu typu. Jak? Obchodníky totiž odzbrojíme naší začátečnickou svahilštinou. Jsou rádi, že má někdo snahu. A k tomu naše úroveň, ta je prostě pobaví. Slovesa nepotřebujeme J.

A konečně třetí typ. Tomu už jsme přišly na chuť. „Americký úsměv“. Je krásné, jak se umějí smát od ucha k uchu. Když procházíte po tržišti a pozdravíte svahilsky, nebo jim jen odpovíte v jejich řeči, vyčarujete snadno ten jejich africký smích. To se pak smlouvá zábavněji. „Shi ngapi?“ (Kolik to stojí?). „1000 TZS“. Vytasíme na ně naši oblíbenou větu. „Nipunguzie?“ (Nějaká slevička by nebyla?). To je rozesměje ještě víc. Vyslovují zlevněnou cenu: „800 TZS“. Občas zkusíme jít ještě níž. „600?“ Ani my už se neubráníme smíchu. Tak si ještě chvíli vyměňujeme částky, než se na něčem dohodneme. Obě strany spokojené. Na to si plácneme J.

Mezi naše větší úspěšné smlouvání, s veselým průběhem, patří koupě kangy (africké látky). Povím vám její příběh. Již nějakou dobu šmejdíme po hezkých kangách. Jednoho dne jsme na jednu povedenou narazily. K tomu ještě jako plus u našeho oblíbeného prodavače v Mahangu, kde běžně kupujeme vody. Rozhodly jsme se tedy, že si ji koupíme. Jde se na smlouvání. „Shi ngapi?“ „7500.“ „Aaa, nipunguzie?“ Odpovíme s úsměvem. Byl z našeho nového slovíčka nadšen. „Tak 7000.“ „Aaa, hapana, 6000?“ Nedává se. „6500, méně ne.“ Zkoušíme poslední šanci. „6300?!“ Plácli jsme si. Dobrý obchod. A odcházíme šťastné s naší první kangou. Snad ne poslední J.

Tak uvidíme, zda se budeme těšit na nalinkované ceny v ČR nebo nám tohle bude chybět. Kdo ví? Když už si totiž myslíme, že se naše smlouvací schopnosti zlepšují, objeví se nějaký ananas nebo banán, který stojí víc, než bychom si přály. Cena pro MZUNGU, se kterou nepohneme. Nejhorší na tom je, že když hrdě odstoupíme od „drahého“ nákupu, tak na tom stejně tratíme my. Hlad je totiž neúprosný J.

PS: Možná to vypadá, že čísla ve svahilštině nám nedělají vůbec problém. Musíme se přiznat. Dělají J. Taková kalkulačka je dobrý pomocník. Lehce se na ní vyměňují čísla a my máme jistotu, že nedojde k nějakému omylu. Už se nám totiž stalo, že jsme místo pětistovky nabídly omylem pět tisíc. Ještě že nám to včas došlo. Obchodník by určitě nebyl proti, ale nám by to udělalo čáru přes rozpočet. 

Kačka